Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením webu vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Rozumím
vyhledavani
kontakty
 

Ostruhová 58, 276 01 Mělník (GPS 50°21'11"N, 14°28'26.3"E)

mail@zelvi-doupe.cz
MOB: 774 058 382 (telefon v pracovní době, jinak pouze sms)

otevírací doba v obchodě i v kavárně

pondělí až pátek 9 - 18
sobota, neděle, prázdniny 10 - 18
(svátky a ostatní upřesňujeme v Aktualitách)

Ve všední den tu většinou býváme už od osmi, po dohodě tu umíme být i jindy, než je uvedeno...
Vše podle hesla: kniha a káva na vás mají vždycky čas.

EET | Kontakty | | Logotypy | Přátelé Želvy, o. s.


Objednávejte zbožíSKLADEMs nízkým poštovným nebo bez něj | Osobní odběry objednávek, prodejna a kavárna 774 058 382 | EET


Rozhovor pro Uši a Vítr 2010/12

Datum: 15.12.2010, autor: Markéta Přerovská

Rozhovor pro Uši a Vítr 2010/12Když zde letos byl Jaroslav Erik Frič na koncertě, slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že uděláme rozhovor. Rozhovor měl vyjít až v lednu, ale byli jsme tak natěšení (oboustranně), že jsme ho spáchali během jednoho víkendu a stihli jsme to do prosincového čísla. A tady je i pro vás.

http://www.sopel.freemusic.cz/noviny_usi_a_vitr/archiv_pdf/uv1012.pdf

 

Osazenstvo Želvího doupěte

 

Markéta Přerovská, vzpomínka na brněnské knihkupecké časy, nyní na Mělníce, antikvariát a knihkupectví, kavárna, Želví doupě, s pódiem pro komorní sdílení hudby, poezie, radosti ze života a dobrých knih.

- Markétko, skeptikové ohlašují ze všech stran už nějaký čas „zánik knihy", což pokládám jen za projev současné všudypřítomné duševní lenosti a ztráty některých zásadních lidských schopností, mezi něž počítám třeba tvůrčí svobodu, fantazii a aktivní vztah vůči osudu svému i svých bližních. Co pro Tebe znamená hmatatelná kniha, péči o niž věnuješ tolik času a námahy? A jak se Tvůj vztah k ní léty vyvíjel?

- Kniha pro mne znamená jeden z nejkrásnějších dárků, které si dovedu pro sebe a pro své blízké představit. Kniha je ukracovač dlouhé chvíle. Kniha je spolehlivé uspávadlo, ale také společník mnoha bezesných nocí, kdy člověk nemůže spát. Kniha je kamarádka, která všecko ví. Kniha může přinést i teplo (pokud jich je hodně v řadě vedle sebe v knihovně na severní straně pokoje).
Bez knihy si nedovedu představit cestu vlakem ani sebekrásnější dovolenou. Na knihy mám zkrátka závislost.
A vzhledem k tomu, že už 18 let (s roční pauzou) pracuju v knihkupectví, tak knihy pro mne znamenají také obživu.
Četla jsem od malička. Vlastně si knížky kolem sebe pamatuju, co si pamatuju. Rodiče měli obrovskou knihovnu,
moje starší sestra taky četla, a tak jsem se k nim zcela automaticky přidala. Pamatuju si dokonce, že mne máma
musela vyhánět v pubertě, ať jdu taky trochu ven, mezi lidi, a nesedím pořád u knížek. V té době jsem si půjčovala z městské knihovny asi deset knížek týdně, a skoro všechno jsem vždy přečetla. V době, kdy jsem studovala knihkupeckou školu, jsem začala knížky (zvlášť jisté konkrétní antikvární) sbírat. Dnes si nedovedu představit, že přijedu někam na výlet, a nezajdu se tam podívat do antikvariátu.
Přestanu se sentimentalitou a odpovím: nevěřím na zánik knihy, a to ani kdyby čtečky elektronických textů stály korunu. Proč? Protože držet v ruce nějaké elektronické udělátko anebo knihu je a bude stále veliký rozdíl. Ten pocit se nedá vyjádřit, ale asi budeš vědět, o čem mluvím. Vidím budoucnost elektronických knih například v oblasti učebnic, slovníků, tam určitě smysl mají. Ale nedovedu si představit, že koupím jako dárek fl ashku nabušenou básničkama místo krásně vypravené básnické sbírky. Kniha je totiž nejenom nositelkou informací, jedniček a nul, kniha - to nejsou jenom slova. Kniha - to je krásná vazba, ilustrace. Dotek kůže na hřbetu. Rozkládací serepetičky (třeba knihy Petra Nikla - to jsou úplné výtvarné skvosty).
Také výběr, nakupování a půjčování knih je radost. Moji zákazníci už si zvykli, že přijdou, řeknou, že potřebují dárek pro toho a toho, a naznačí, co ten člověk četl. Já obejdu police a vyberu tři čtyři tituly podle tématiky,
člověka usadím do křesla a nechám ho, aby dárek dovybral. Elektronické knihy se prodávají přes internet, zaplatíš
a stáhneš si je rovnou do počítače (tedy aspoň myslím, že to tak je, nezkoumala jsem to). Kde se v tomto řetězci nalézá ten odborný pracovník, který s výběrem pomůže? Zvlášť v dnešní nadprodukci knih, které vycházejí, je podle mě knihkupec nebo knihovník strašně důležitý. Jinak budou lidi číst jenom to, co má největší reklamu. Další důvod pro zachování klasických knih jsou pro mne jarmarky. Absolvujeme jich s mužem přes léto několik a vidíme to: tu radost dětí, když vidí knihu, rodičů, že mohou vybrat z kvalitní produkce, přátel, jak se mohou překvapit drobným dárkem... Ne, klasická kniha podle mě neskončí. Maximálně se z ní stane luxusnější zboží. A po pravdě, budu i ráda - spoustu paperbacků ať klidně vezme... třeba Kindle.

- Vidíme to velmi podobně, dokonce jsem před časem vydal reedici Proustovy knížky „Dnové četby", na kteréžto téma pak v Potulné akademii přednášel znamenitě Pavel Hruška. A pověstné „tři knížky na pustý ostrov"?
Jaké by to pro Tebe byly? Máš ve svém záběru autory, kteří jsou pro Tebe zvláště nepostradatelní?

- V tomhle jsem a asi vždycky budu praktická žena, volím skautskou příručku (bo bez ní bych tam dlouho nepřežila) a nějaký mega encyklopedický slovník (abych ty volné chvíle na pustém ostrově využila ke studiu). Zbývá jedna: a to by byla zase nějaká bichle nějakého hodně moudrého člověka - vzpomínky nebo tak něco. Teorie polehlivosti od Ivana Diviše, Celý život od Jana Zábrany, Řečiště Ludvíka Kundery. Peroutku, Tigrida, Čapka... Rozhodně to bude česky píšící autor. Ty ostatní sice taky čtu, ale neumím je číst v originále, a překlad považuju v tomto směru lehce za překážku. Takže nejradši chytrého česky píšícího autora 20. století. A hlavně to musí být souborný tlustý svazek jeho díla, abych v tom mohla hloubat.

- Moudrá, „praktická" odpověď, opět milé překvapení (bez urážky). Narazilas poslední dobou na nějaký „kulturní počin" (knihu, událost), který by Ti, aspoň mírně „vyrazil dech"? A v čem byla pro Tebe podstatná, povzbudivá?

- Z poslední doby určitě musím zmínit návštěvu koncertu skupiny Zuby Nehty v klubu v Českých Budějovicích. Byli jsme tam na návštěvě u kamaráda a zcela náhodou jsme narazili na plakát. Musím říct, že holkám to i po dvaceti letech hrálo jako o život, zdálo se, že je to i baví, sál bouřil a znal všechny texty (dokonce i lidé o mnoho mladší než já)... Možná je to tím, že u nás na malém městě nemám moc šanci podobné koncerty zažít a do Prahy se mi na koncerty jezdit nechce. Možná taky jsem zrovna ve věku, kdy už určitá dávka vzpomínání nevadí.
Kdybych zůstala u knih, tak hodně pozitivně hodnotím neúnavnost nakladatelství Kniha Zlín. Před jejich edičním plánem se určitě sluší smeknout. Vždycky když se zdá, že už mezi renomovanými nakladateli nemůže nikdo prorazit, se to někomu povede. Což značí, že lidi pořád mají chuť číst zajímavé knihy nových autorů, a ne dokola bestsellery od svých oblíbenců.

- Zdá se, že jsi z respondentů, které jsem dosud požádal o rozhovor, nejrychlejší, pak snad tento s Tebou vyjde ještě k Vánocům.
Tak trochu lapidárně: co Vánoce znamenají pro Tebe?

- Vánoce jsou svátek, který nemá hodně lidí rádo. Ani já jsem ho dřív neměla moc v lásce - období, kdy jsem se z plných sil snažila dohnat to, co jsem v Adventu nestihla, protože jsem byla furt v práci. Poslední roky jsem na to kouzlo přišla, nedělám nic, co není nutné, a užívám si to. Advent a Vánoce jsou pro mne nádherný měsíc plný setkání s těmi, které mám nejradši.
Vánoce s námi slaví maminka mého muže, na Štědrý den vaříme a pečeme, povídáme, topíme v kamnech, strojíme stromeček, vzpomínáme, necháváme mámu hovořit a užíváme si tu intimitu, ten klídek. Kromě drobností jsme zrušili dárky a víc prožíváme tu atmosféru. Není to moc sentimentální?

- Ani ne. Ale i kdyby, vyjádřilas, co je podstatné, a co dnes zaniká v konzumní hysterii. Máš ještě nějaké sny, kromě realizace tak jedinečného „Želvího doupěte" v centru Mělníka?

- Želví doupě je sen splněný pouze částečně, protože se plní každý den znovu. Jsem totiž ten blázen, co vyznává heslo „i cesta může být cíl", a tak každý úspěšný den, kdy někdo další přijde a odejde spokojen, třeba s tím, že o nás řekne svým přátelům, je část splněného snu. Má to tu výhodu, že každý den je splněný sen, a zároveň nevýhodu, že každý den znovu ráno jdeme na tu cestu. Jinak většina mých snů jsou takové ty pro zlepšení blaha obce (neboli „polis", jak říkají latiníci) - třeba fungující smysluplný hudební klub, který si sám vydělá na svůj provoz, maloměstečko, kde to žije spolkovým životem, kde se konají různé jarmarky a jiné akce, které ostatní bavěj a táhnou ven, od televizí a kompjůtrů mezi lidi. Hlavní sen v tomhle ohledu je asi neztrácet na realizace těchto věcí sílu a chuť a nápady.

Rozhovor byl veden prostřednictvím elektronické pošty 4. a 5. listopadu 2010.
Otázky kladl j. e. f



↑ nahoru