Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením webu vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Rozumím
vyhledavani
kontakty
 

Ostruhová 58, 276 01 Mělník (GPS 50°21'11"N, 14°28'26.3"E)

mail@zelvi-doupe.cz
MOB: 774 058 382 (telefon v pracovní době, jinak pouze sms)

otevírací doba v obchodě i v kavárně

pondělí až pátek 9 - 18
sobota, neděle, prázdniny 10 - 18
(svátky a ostatní upřesňujeme v Aktualitách)

Ve všední den tu většinou býváme už od osmi, po dohodě tu umíme být i jindy, než je uvedeno...
Vše podle hesla: kniha a káva na vás mají vždycky čas.

EET | Kontakty | | Logotypy | Přátelé Želvy, o. s.

"želva" aneb kterak Markéta k Želvě přišla

Datum: 21.07.2007, autor: Markéta Přerovská

Tak tady se tedy dozvíte, proč mi Adriana vymyslela tu přezdívku. A také jiné dávné historky.

Bylo to před dávnými a dávnými časy. Anebo ne, je to vlastně předevčírem :-), co jsme s Adrianou, tehdy Doležalovou, kamarádily a chodily na základku v Brně - Slatině. Nevím, jestli přezdívku vymyslela ještě na základce, nebo až na střední. Pamatuju si jen, že to byla reakce na jednu velmi podařenou průkazovou fotografii, na které moje vyzáblá tvářička v lenonkách a se vzpurně zdviženou bradičkou opravdu vypadala jako tohle zviřátko, zrovna vyrušené z krunýře. Fotografie se nedochovala, a stejně bych Vám ji neukázala :) . Vlastně se asi dochovala: měla jsem ji v pasu, který jsem měla od roku 1990 cca do roku 1995 (než jsem ho ztratila). Pokud si pamatuju dobře, tak se tenkrát dávaly k žádosti o passport dvě fotografie, z nichže jedna byla přidělaná právě k té žádosti. Takže, pokud má někdo přístup v Brně k registru žádostí o pas z období 1989-1990, může si snadno ověřit, že jsem na té fotce vypadala ... prostě příšerně :-).

Pas (což mne mrzí, poněvadž v něm bylo mnoho zajímavých razítek z cesty do Moskvy) se ztratil při jedné cestě stopem z Brna do Mělníka. Dodnes vím, kde se ztratil: bylo to v telefonní budce na stanici metra Roztyly, odkud jsem telefonovala do Mělníka, že stop jel rychle a už jsem v Čechách. Dotelefonovala jsem, sbalila kartu do automatu, koupila lístek na metro a jela jsem na Holešovice. Po dvou stanicích jízdy mi s hrůzou došlo, že na poličce v telefonní budce zůstal notes se všemi telefonními čísly, s PASEM a s deníkem (tenkrát ještě blogy nebyly, milé děti). Takže honem z vláčku metra na perón, přeběhnout na druhou stranu, dojet zpátky na Roztyly ... NO - už tam samozřejmě nebyl ani notes, ani deník (no to se někdo pobavil :-) ), ale ani PAS. Dodnes mne to straší, zda někdo na můj tehdejší pas něco někde nezpronevěřil ...

Ovšem v té době jsem už byla Želva se vším všudy. Zajímavé, že přestože jsem měnila prostředí, přezdívka se stěhovala se mnou (z Brně do Luhačovic, na Vysočinu, do Kroměříže, a nakonec i do Čech, a to jak mezi přátele v Mělníku, tak i v Praze). Zezačátku jsem to tajila, ale vždycky se to noví kamarádi nějak dozvěděli (třeba když mi od těch přátel starších přišel dopis), a tak to nemělo cenu. Dokonce jsem už ve druháku na luhačovické škole prohlašovala, že budu-li mít někdy knihkupectví (a já ho mít budu, protože co jiného bych taky měla v životě dělat, že?), tak to bude KNIHKUPECTVÍ ŽELVA. A jako logo svého obchodu jsem chtěla mít něco, kde bude želva, kniha a co bude dostaečně jednoduché, aby to bylo možné (v nejhorším) nakreslit od ruky.

Čímž zpětně znovu děkuji Ivanovi a Lacovi, že tuto moji představu loga dotvořili (jeden nápadem, druhý grafickým zpracováním v corelu) do dokonalosti.

A hlavně: děkuji Adrianě Müllerové (která si nakonec vzala jednoho antikváře), že byla neodbytná, a přezdívkou mne častovala. Mám tu přezdívku dnes už ráda.

(když jsem přišla k internetu a vymýšlela jsem si mailovou adresu, všude už byl mail zelva@cokoliv zamluvený. Proto moje prvotní mailové kontakty byly ve tvaru maki.zelva@cokoliv, což kombinovalo pojmenování z domácího prostředí s pojmenováním od přátel... na různých serverech jsem pak vystupovala, a občas ještě vystupuju, pod přezdívkou žELVA v tomto obráceném kapitálkovém formátu...)



↑ nahoru