Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením webu vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Rozumím
vyhledavani
kontakty
 

Ostruhová 58, 276 01 Mělník (GPS 50°21'11"N, 14°28'26.3"E)

mail@zelvi-doupe.cz
MOB: 774 058 382 (telefon v pracovní době, jinak pouze sms)

otevírací doba v obchodě i v kavárně

pondělí až sobota 10 - 18
neděle ZAVŘENO
(prázdniny, svátky a ostatní zavíračky upřesňujeme v Aktualitách)

Ve všední den tu většinou býváme už od osmi, po dohodě tu umíme být i jindy, než je uvedeno...
Vše podle hesla: kniha a káva na vás mají vždycky čas.

EET | Kontakty | | Logotypy | Přátelé Želvy, o. s.

Olga Schindlerová: Na ruce si nevidím

Datum: 26.04.2007, autor: Markéta Přerovská

Olga Schindlerová: Na ruce si nevidímPraktické dovednosti pro život se zrakovým postižením.
Knihu nabízíme za 55,- Kč + poštovné
Okamžik, 2007, brožovaný výtisk s papírovým přebalem, 240 stran. Nová.

Už jste někdy zkoušeli nakrájet cibuli bez koukání? Nebo jít v noci ve svém domě na záchod jen tak po paměti, bez rozsvěcení? A co takhle se oholit, pohladit dítě v postýlce, když pláče, vyžehlit kapesník, přišít knoflík, zapnout nebo vypnout hifi soustavu nebo se jen tak podepsat tam, kde nám někdo ukáže prstem - to vše se zavřenýma očima?

Kdo by to zkoušel, žeano. Ovšem při napsání a přečtení těchto řádků si každý z nás jistě trochu uvědomí, že některé věci děláme my, co vidíme, naprosto automaticky, a mnohokrát si ani neuvědomujeme, že je děláme i díky tomu, že na ně jednoduše vidíme.

Kniha Olgy Schindlerové pojednává přesně o tomhle. Autorka je odbornou asistentkou a dlouhodobě s podobně postiženými lidmi pracuje. Tuto příručku pro nás, (zatím) vidoucí, napsala proto, aby dané vědomosti byly projednou na jednom místě, a aby bylo možné s nimi pracovat. Jistě, že tato příručka by měla být také v Braillově písmu dostupná i přímo jim, nevidomým, ale na to se třeba taky dostane. Nyní tedy pro nás všechn, kteří vidíme, a můžeme se s nevidomým potkat (na ulici, v obchodě, v hospůdce, nebo i v rodině, u přátel, ve škole, v práci ..). Když se nás třeba zeptá, kde a jak a co - abychom si uvědomili, že některév ěci musíme vysvětlovat jinak, než jsme byli doposavad zvyklí.

Krátký úryvek si to myslím pro tentokrát také zaslouží:

...
Zrakově postižený může zakopávat o věci, o kterých do té doby nikdo nevěděl, vrážet do věcí, které do té doby nepřekážely, rozbíjet nerozbitné a zaměňovat věci, které přece každý pozná.
Aby orientace, pohyb i pobyt v tomto staronovém prostředí byly pokud možno bezbolestné, měli by se všichni zúčastnění domluvit na jistých pravidlech.
V první řadě je třeba umožnit zrakově postiženému bezpečný pohyb po bytě. Znamená to:
-- odstranit nebezpečné věci z nejfrekventovanějších tras v bytě - malé klouzavé koberečky a předložky se zvednutými rohy, v prostoru visící předměty (květiny, lampy, dekorace), nízký nábytek v cestě (květiny, stolečky)
-- naopak dobře připevněné rohožky a koberečky někdy orientaci po bytě ulehčí
-- ostré rohy nízkého nábytku obrousit nebo na ně dát chrániče
-- nenechávat otevřené zásuvky a dvířka skříněk
-- dveře nechávat buď zcela otevřené nebo zcela zavřené - jen tak napůl otevřené dveře mohou být velmi nebezpečné
-- nábytek bezpečně rozestavit podél stěn, vyhnout se zbytečným a nestabilním předmětům, dekoracím, naopak dobře umístěné tikající hodiny nebo rádio na stále stejném místě jistě orientaci usnadní
-- do velkých prostor, do hal, můžeme položit běhoun, který poslouží jako vodící linka z pokoje do pokoje
Dále je třeba si uvědomit, že
-- každá nenadálá změna rozestavění nábytku může zrakově postiženého zmást
-- pracovní plochu potřebuje mít zrakově postižený větší a čistší, než běžný člověk
-- často vykonávané činnosti činnosti je třeba maximálně zjednodušit (aby se při otevírání okna nemusel uklízet celý parapet
-- je důležité mít stále a snadno dostupný telefon
...

Jistě uznáte, že podobné rady, kdybychom odmysleli slova "zrakově postižený", mohou platit i obecně. Zkusme tedy kapitolku o kuchyni:

...
Pamatujme si, že hrnec bychom měli na jakoukoli plotýnku, ať plynovou, nebo elektrickou, stavět ještě před jejím zapnutím. Vždy nejprve postavíme hrnec, zkontrolujeme, zda velikost hrnce a plotýnky odpovídá, hrnec zarovnáme na střed plotýnky a pak ji teprve zepneme. Stejně tak hrnec sundáváme až po vypnutí plotýnky. Nesmíme zapomínat na to, že plotýnka u elektrických sporáků zůstává ještě nějakou dobu horká. Pamatujeme, že při vaření dáváme větší hrnce až za menší na zadní plotýnky. Pokud by tomu bylo naopak, zbytečně bychom se přes velké hrnce nakláněli a natahovali, a riskovali jejich stržení na sebe. Pracujeme-li u sporáku, dbáme vždy na to, abychom kolem sebe měli dostatek místa. Při vší opatrnosti totiž někdy nejlíp uděláme, když uskočíme. Také se raději nikdy nenakláníme nad hrnce. Ucházející pára mířící tak přímo do obličeje je opravdu horká. Takto opatrní musí být zvláště lidé, kteří ještě něco "ukoukají", a snaží se proto na vše dívat hodně zblízka. Je třeba se také zamyslet nad tím, jaké oblečení máme při vaření na sobě. Zvláště při obsluze plynového sporáku mohou být třeba dlouhé široké rukávy téměř životu nebezpečné. Stejně tak je lepší si své krásné dlouhé kudrlinky stáhnout do copu, protože otevřený oheň je přece jen poměrně blízko. Pro jistotu nepoužíváme ani utěrky. Na chytání horkých hrnců jsou rozhdoně bezpečnější chňapky.
...

Kniha je dle mého laického pohledu dost dobře vhodná i jako základní popis všech běžných činností. A že jsou ty činnosti popsané pro nevidomého - nevadí. Když se je naučíte provádět tak, jako by to měl zvládnout nevidomý, po nehodě v životě (kterou vám saozřejmě nepřeju) se vám to bude hodit.

KOUPÍ KNIHY PŘISPĚJETE (mimo jiné) NA PRÁCI DOBROVOLNÍKŮ, KTEŘÍ S NEVIDOMÝMI PRACUJÍ.



↑ nahoru