Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením webu vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Rozumím
vyhledavani
kontakty
 

Ostruhová 58, 276 01 Mělník (GPS 50°21'11"N, 14°28'26.3"E)

mail@zelvi-doupe.cz
MOB: 774 058 382 (telefon v pracovní době, jinak pouze sms)

otevírací doba v obchodě i v kavárně

pondělí až pátek 9 - 18
sobota, neděle, prázdniny 10 - 18
(svátky a ostatní upřesňujeme v Aktualitách)

Ve všední den tu většinou býváme už od osmi, po dohodě tu umíme být i jindy, než je uvedeno...
Vše podle hesla: kniha a káva na vás mají vždycky čas.

EET | Kontakty | | Logotypy | Přátelé Želvy, o. s.

Přečetli jsme za vás: Procházková - Slunce v úplňku

Datum: 21.10.2008, autor: Markéta Přerovská

Poslední půlrok života všetatského rodáka Jana Palacha ve fiktivním příběhu od Lenky Procházkové. Mistrně sepsáno, i když historicky možná ne docela přesné. Přečtete jedním dechem. A ještě vám zbyde spousta otázek v hlavě.

Svůj příspěvek k "osmičkovému" výročí napsala paní Lenka Procházková na základě jiné práce, Nedokončený text novináře Jiřího Lederera, který vyšel v edici Petlice, měla původně pouze zrevidovat před novým vydáním. Text ji ale natolik zaujal, že se rozhodla ho přepracovat a zpřístupnit současné generaci aspoň kousek z hektických chvil druhé poloviny roku 1968. Na příběhu jednoho ze studentů, který se nakonec rozhodl (kvůli lhostejnění většiny) stát se živou pochodní.

Jan je v příběhu opatřen spolužáky, přítelkyní, se kterou se během toho půlroku hodně odcizí, absolvuje výlet do Paříže, dozvídá se o sebeupáleném muži z Polska, po návratu do školy (vlastně to není návrat, Palach v tomto roce přestoupil z jedné fakulty na druhou, takže jde o nástup do nové školy) absolvuje generální stávku, o jejímž vyznení si není moc jist. Přednášky u prof. Patočky a jiných, kteří tuší, že na škole už dlouho nebudou, a proto se snaží dát svým studentům rady do budoucna. Filosofování. První zbití na demonstraci. Mezi tím několik výletů k matce do Všetat, kde se snaží tvářit se, jako že je vše v pořádku. Lhostejnost a přizpůsobivost většiny mladého citlivého člověka ovšem trýzní a vzniká v něm myšlenka na varování. Je nešťastný a rozhoduje se dlouho. Nikomu o svém nápadu neřekne. Ale udělá to.

Sama jsem rok 1968 neměla jak zažít, zažila jsem ale rok 1989. Mohu tedy říci, že hektické chvíle z knihy mi připomněly mé vlastní zážitky z tohoto období (byla jsem v té době ještě mládě). Pokud byl rok 1968 pro tehdejší lidi takovým zážitkem, jako pro naši generaci rok 1989, pak kniha tu atmosféru vystihla dobře. A v tom případě je mi jasné, proč Palach nechtěl, aby to přestalo. Proč se zoufale snažil bránit se normalizaci, která lidi o pár let starší, než byl sám, už tolik nebolela.

Líbilo. Přečetla bych si ji klidně za pár let znovu, zda bude znovu takto "jitřit" a vytvářet atmosféru. Doporučuju každému, kdo to nezažil. A ti, kdo to zažili? Ať si to taky přečtou a řeknou mi, nakolik se paní Procházková do té atmosféry trefila.

Konec knihy je věnován několika fotografiím z té doby, a Vaculíkovým 2000 slovům, které pro Palacha hodně znamenaly.



↑ nahoru