Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením webu vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Rozumím
vyhledavani
kontakty
 

Ostruhová 58, 276 01 Mělník (GPS 50°21'11"N, 14°28'26.3"E)

mail@zelvi-doupe.cz
MOB: 774 058 382 (telefon v pracovní době, jinak pouze sms)

otevírací doba v obchodě i v kavárně

pondělí až sobota 9 - 18
neděle 11 - 18
(prázdniny, svátky a ostatní zavíračky upřesňujeme v Aktualitách)

Ve všední den tu většinou býváme už od osmi, po dohodě tu umíme být i jindy, než je uvedeno...
Vše podle hesla: kniha a káva na vás mají vždycky čas.

EET | Kontakty | | Logotypy | Přátelé Želvy, o. s.

Literární kavárnička:Francois Villon

Datum: 13.08.2007, autor: Ivan Nekuda

Text, který je (spolu s vhodně vybranými básněmi a hudebními předěly) základem literárního pořadu o tomto básníkovi...

Francois Villon je mýtus. Jediné, co se o muži tohoto jména ví doopravdy, je, že člověk tohoto jména skutečně existoval. Jestli je autorem básní, jemu připisovaných, se diskutuje řadu let. Podle řady badatelů totiž tyto básně napsal někdo jiný, kdo si jméno známého pijana, rváče a výtržníka pouze vypůjčil. A jsou i tací, kteří tvrdí, že se jedná o kolektivní dílo spolku soudních písařů. Konec konců, kdo jiný by měl život skutečného Villona lépe znát.
Jedno je ale jisté: že někdy v roce 1431, v témž roce, kdy Angličané popravili Janu z Arku, se v Paříži narodil chlapec jménem Francois de Montcorbier, známý pod pseudonymem Villon. Toto jméno převzal od kaplana pařížského kostela Saint Benoit le Betourne, Guillama Villona, který ho podle tradovaných tvrzení adoptoval. Jestli byl farář nějak s Francoisovou rodinou příbuzný, či zda ho přijal na žádost jeho matky na vychování, nevíme.
Po získání základního vzdělání začal Villon studovat na pařížské fakultě svobodných umění a roku 1449 zde složil bakalářskou zkoušku. Následující tři roky dál studoval a krom toho se účastnil celé řady - zdvořile řečeno - taškařic. Pravděpodobně se podílel i na krádeži milníku nazývaného Pet au Diable roku 1451. Původně zřejmě nevinný žert se rozrostl do sporu mezi univesitou a králem a následovala celá řada dalších výtržností a rvaček. To už se ale chýlila Villonova studentská léta ke konci. Někdy mezi 4. květnem až 26. srpnem získal magistrskou hodnost. Rychlost, s jakou vystudoval, svědčí o tom, že v rozporu se svým tvrzením nebyl rozhodně žádným lajdákem, ale spíše nadaným a pilným studentem.
Měl možnost požádat o církevní benefici, ale zdá se, že pravděpodobnější je, že nastoupil jako písař v některé advokátní kanceláři. Jeho pokusy žít obyčejným a spořádaným životem ale ztroskotaly. Zřejmě byl skutečně takový, jak sám sebe popisuje ve svých básních: chlapík milující život ve všech jeho podobách, nepříliš dbající mravů i zákonů a svým způsobem ostrý "ranař".
Už o dva roky později stál před soudem: 5. června 1455 zabil v nevyprovokované rvačce nešťastnou náhodou kněze Phillipe Chermoye. Důvodem sporu byla dívka jménem Ysabeau. Soud Villona omilostnil. Svědci totiž Villonovi dosvědčili, že jednal v sebeobraně a umírající Chermoye mu údajně před smrtí odpustil. Villon sice podal k soudu několik žádostí a petic, dokazující jeho nevinu, pro jistotu ale z Paříže utekl a na sedm měsíců zmizel všem z dohledu.
Během následujícího roku se sice do Paříže vrací, ale klid netrvá dlouho: kolem vánoc 1456 se spolu se čtyřmi dalšími účastní loupeže v navarské koleji, kde společně ukradli 500 tolarů. Na krádež se sice přišlo až v březnu 1457, ale policie pracovala na svou dobu neuvěřitelně rychle: už v květnu věděli, kdo kradl. Villon je však předešel: krátce po činu opět prchá z Paříže a pět let se toulá po celé Francii. Někdy v roce 1460 je v Orleansu, opět má střet se zákonem, a je vsazen do vězení. Byl dokonce odsouzen k trestu smrti, od kterého ho zachránila generální amnestie, která se ve městě konala na počest příjezdu princezny Marie Orleánské. O rok později se situace opakuje: jen pro změnu sedí ve vězení v Meungu a život mu zachrání další generální amnestie, tentokrát na počest příjezdu krále Ludvíka XI.
Během svých pětiletých toulek netrávil Villon svůj čas jen ve věznicích, ale i v palácích různých šlechticů, pro které psal oslavné básně. Hlavně však mezi galerkou, od které se přiučil tehlejší zlodějský žargon.
Koncem roku 1462 se vrací do Paříže. Už začátkem listopadu je Francois pro krádež znovu ve vězení. Má namále, ale když se zaváže uhradit část škody z už zmíněné loupeže v navarské koleji, je propuštěn. Ještě tentýž měsíc se zaplete do rvačky na nože, je chycen, zavřen do pařížského vězení, a odsouzen k smrti. Podává okamžitě odvolání k soudnímu parlamentu, a má znovu štěstí: trest smrti je změněn na desetileté vyhnanství z Paříže, z města, které miloval a o kterém píše ve většině svých básní.
Pravděpodobně 9. ledna 1463 odchází naposledy Villon z Paříže. Je mu třicet dva let a už nikdy nikdo o něm neuslyší. Sem tam se objeví tvrzení, že byl viděn tam i onde, že si říkal tak i onak... Důkazy neexistují. Literární vědci usuzují, že zahynul někdy kolem roku 1468. Vycházejí z toho, že v závěti Guillama Villona, tedy kněze, který mu dal jméno, se neobjevuje žádný odkaz našemu básníkovi. Že ho prý měl rád a kdyby byl naživu, že by mu určitě něco odkázal... Možná.
Ale věřit se téhle konstrukci moc nedá. Možná se dodnes někde Francois Villon potuluje, sedává s veselou společností po hospodách a na jejich zdi píše básně...



↑ nahoru