NÍZKÉ POŠTOVNÉ nebo úplně bez něj | po-pá 9-18, so+ne 10-18 | (v prac. době) 774 058 382 | Položky v katalogu byly při poslední aktualizaci skladem.


Kniha mého srdce

Datum: 05.04.2009, autor: Markéta Přerovská

Včera večer vysílala Česká televize pořad o knihách. Kniha mého srdce se to jmenovalo. A pořád se tam hovořilo o tom, jak děti nečtou. Myslím si, že takovéhle zjedjodušující odsouzení jedné generace není fér. Tak jsem dnes ráno sedla a napsala jsem na stránkách pořadu do dikuze. A můžete si to přečíst i tady.

Aby děti četly, musejí číst jejich vzory...

Jako knihkupec a antikvář na malém městě musím nesouhlasit s tím, že "děti nečtou". Máme mezi svými zákazníky celé rodiny lidí (mladí, staří, ženy, muži, děti, báby, dědkové, slečny, mladíci...), kteří čtou.
Vždy, když mi někdo říká, že "jeho děcka nečtou", přemýšlím, zda si mám troufnout položit zákeřnou otázku: "Jdete jim příkladem? Co děláte ve chvílích odpočinku, například večer? Sedíte každý večer před bednou (a je jedno, zda u TV nebo u PC), nebo si (třeba aspoň jednou týdně) čtete knihu? Kolik knih jste vy sami přečetli za poslední rok?" --- to se pak člověk třeba dozví, že dnes už nečtou, že na to není čas, že je bolí oči a podobné věci...
Je totiž fakt, že když "to" (pravidelné čtení) mladí nevidí u svých rodičů, prarodičů (a bohužel ani v mnoha případech u svých učitelů, trenérů, a jiných autorit), tak mají daleko méně šancí si na pravidelné čtení zvyknout.
A že jde při čtení hlavně o návyk (zlozvyk? závislost?), o tom nepochybuji. :-)

Pořad se mi líbil.



Diskuze ke článku

↑ nahoru


© obsah 2007-13 | Želví doupě Licence Creative Commons
Není-li uvedeno jinak, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko